Social icons

6 MONTHS IN LISBON

6. března 2017

Je to přesně půl roku, co jsme si sbalili kufry a odjeli do Lisabonu. Abych se přiznala, nepřijde mi to jako půl roku, ale spíš tak deset let. Požili jsme toho několikrát víc než v Praze, ať dobré zážitky či ty špatné.
FINANČNÍ A KARIÉRNÍ STRÁNKA
Často mi přijde, že na cestovních blozích, vám je naservírováno, jak je to jednoduché odcestovat, což je, ale následky už tak easy nejsou. Možná bych po několika měsících mohla sesednout z mého jednorožce a trošku se na to podívat z realistické perspektivy.
Jelikož nám nevyšla stáž, se kterou jsem počítala, abych měla příjem, moje finanční problémy stále setrvávají a najít tady práci je poměrně nadlidský úkol. Práci jsem zatím nějak vehementně ale nehledala, jelikož (všechno zlé je pro něco dobré) poslední měsíc byl první, kdy mi blog začal vydělávat první peníze. Neházím flintu do žita a řekla jsem si, že ten risk posunu ještě o kus dál a budu víc makat na blogu. Co se tedy týče blogové kariéry, 6 měsíců vypadá jako solidní doba, kdy se vše začne pomalu rozjíždět a je to i doba, která trvala mně samotné, abych se začala brát vážně, co se týče psaní.

I když tady píši, jak to není jednoduché, stále musíme počítat, že jsme na to s Marcem dva. Nejsem žádná hrdinka, která by se vydala na cestu sama a všichni tito lidé mají můj neuvěřitelný obdiv.
Hlavně ti, kteří se úplně sami rozhodnout odejít do ciziny, bez ničeho. 
Stále se o finance s někým dělím, jsme na to dva, nejsem sama a nemám žádné větší starosti. I tak náš pobyt tady nebyl procházka růžovým sadem, za posledních 7 měsíců jsem se stěhovala přesně 5-6, když počítám naše stěhování z pokoje do pokoje. První čtyři měsíce jsem si nemohla ani vybalit věci z kufru a tekla nám voda do postele. Vždyť to sami víte a pokud ne, odkazy TADYTADY a TADY.
A ať už jsme tady měli jakékoliv problémy, všechno to vynahradili lidi, co jsme zde poznali, prožité zážitky a krása Lisabonu. Žít tady nechci napořád, ale čeká nás další půl rok, tak uvidíme, co se stane.

SROVNÁNÍ SE ŠPANĚLSKEM
Někteří z vás možná ví, že jsem byla i před několika lety na Erasmu ve Španělsku. Proč to ale zmiňuji je stesk po domově a rodině. V Huelvě jsem byla něco málem kolem 6 měsíců a následně jsme byli s Marcem ještě měsíc v Maďarsku a musím říct, že v tu dobu se mi hrozně stýskalo po rodině. Byla jsem taky o čtyři roky mladší a poprvé jsem žila v zahraničí.
Zde hraje velkou roli naše vánoční návštěva a možná proto se mi po rodné zemi tolik nestýská. Může to taky být tím, že tímhle půl rokem jsem si ještě víc ujasnila naše místo, kde se jednou usadíme a to bude Praha. Nechci nic slibovat, jelikož nás čeká ještě několik míst, kde si chceme zkusit žít, ale zatím to mam v hlavě poměrně srovnané, co se týče domoviny.

Portugalci nás stále vytáčejí svojí neschopností a leností, ale i překvapují vřelostí a každodenními úsměvy a jejich dlouhým pozdravem Booooom dia. Líbí se mi, že i po půl roce stále objevujeme nové uličky a kdykoliv se podívám nahoru, jsem stále okouzlena tou malebností tohoto města. Na život to tady není, ale ani na krátkou dovolenou, tohle si člověk prostě musí prožít. Co vám asi každý človek, co žil v cizině, řekne: nic by nevrátil zpátky a ani já ne. Ani jedinou tu patálii, co jsme zde měli, všechno k něčem bylo a bylo to fajn si tím projít. Pravda je ale, půl roku v cizině nic není. Stejně jako za 14 dní dovolené neproniknete do kultury, ani za půl roku ne. Stále jsem Čecháček, co se v metru rozčiluje pokaždé, když vám nikdo neuhne z cesty při výstupu, ale začnou se hrnout proti vám. Pro ně je to normální. Stejně jako to, že jim barák padá na hlavu. Oni si z ničeho nic nedělají a to člověka, co si dělá hlavu ze všeho, přivádí k šílenství.

Co se týče jazyka, Portugalsky neumím a ani se učit nehodlám. Moje italština, španělština a francouzština mi umožňuje se tady jakž takž dorozumět a stejně jako ve zmíněných zemích, mi velmi vadí, že každý očekává vaši plynulou mluvu těchto jazyků, ale nikdo z nich se nechce učit ani anglicky.
Na turisty jsou tady zvyklí, já ale nejsem zvyklá na ně. Chovají se zde jako prasata, a protože Portugalcům je všechno jedno, je tady dost často bordel. Na plážích najdete dost plastu a lahví a po pátku či sobotě je to v centru jako po výbuchu. Snaží se to uklízet, ale něco jako recyklace tady moc neexistuje, takže na plážích v blízkosti města bych se nekoupala.

Abych to nějak shrnula, půl roku nám trvalo se jen aklimatizovat, najít si zde svoje místo na slunci a začít pořádně něco dělat. Takový klasický portugalský přístup. Lidi se nás už ptají na cestu, nepletou si nás s turisty (jen občas), což se samozřejmě zase rychle změní s příchodem hlavní sezóny. 
V Lisabonu je o dost větší kulturní vyžití než v Praze, je tady víc možností na rozjetí vašich projektů a lidé se o to víc zajímají, co se ale týče realizační stránky jako peníze, úřady, práce, daně, to už je horší. Zajímají se o dost víc než Češi o zábavu, kulturu, prožití života, ne jen přežívání makáním od nevidim do nevidim. Chtějí si to užít a to je správný!
A to počasí, to je docela game-changer, už jenom kvůli tomu bych to tady snad přežila, kdybych nevěděla, že jsou ještě lepší země s lepším počasí, ale tohle je blaho, lidi. I když je zima, tak je vlastně teplo. Tenhle týden náš čeká 25, což je na začátku března neuvěřitelný.

No a tady máte ten slibovaný bonus, jeden z nejlepších zážitků za poslední půl roku:
Pamatujete si naši cestu po Algárve pro rakouský cestovatelský magazín? Články TADYTADY a TADY. Tak ještě TADY máte odkaz na ten dotyčný článek, který o nás vyšel s veškerými fotkami a textem v němčině. 

13 komentářů

  1. Já chci Lisabon někdy navštívit, ale zkusím žít bych tam asi nechtěla. Máte ode mě oba velký obdiv za to, že jste se dohohlali, protože přece jenom to asi není tak úplně jednoduché, jak si většina lidí myslí, každopádně doufám, že se vám bude dařit dobře :)

    OdpovědětVymazat
  2. Anetko to je úžasný, ani jsem neměla ponětí, že žiješ v Lisabonu a to tě sleduju i na instagramu! :D Každopádně to je taková zajímavá náhoda, Lisabon bude nejspíš naše první zastávka ve světě. Tak doufám, že se tam potkáme! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Lisabon bych moc chtěla navštívit :)! Jinak super článek:)

    http://tinasmerdova.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný článek! Já jsem po životě v Řecku, na Kypru a ve Vídni pocítila, že nejvíc doma se cítím v Praze, takže chápu :) Jsem zvědavá, kam Vás to potáhne po Lisabonu a těším se na články. Já už se na takové dobrodružství moc necítím, ale ráda sleduju a čtu ty, co ano! I když přítel (taky Ital :) občas dostává pracovní nabídky i do zahraničí, tak bůh ví :) P.S. I díky tvým článkům mě hrozně láká návštěva Lisabonu, tak doufám, že jednou poznám tohle krásné město i naživo!

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektný článok, obdivujem keď niekto takto dokáže vycestovať do cudziny. Ja mám občas tiež také plány, ale nemám na to guráž.

    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý článke, ukazuješ jak ty pěkné chvíle, tak stinné stránky, to nedělají všichni.:) Nebo ano, ale ne takovým stylem.
    Na jednu stranu tě, nebo vás obdivuji, že jste takto vyrazili, na druhou stranu ani nevím, jeslti by to byl můj sen a chtěla bych si to zkusit.:)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  7. Rozhodne to nie je ľahké odísť z domu a žiť v zahraničí. Ja som si to skúsila prvýkrát na strednej, keď som jeden rok strávila v Taliansku. Taliansky som nevedela ani slovo, snáď len pozdraviť, takže študovanie bolo dosť náročné. Prvé mesiace som mamke každý deň plakala do telefónu. Keďže mám s mamkou úžasný vzťah, odlúčenie od nej bolo to najťažšie v živote. Ale človek si zvykne. Teraz tu študujem už piaty rok vysokú školu a po domove už mi tak smutno nie je. A som rada za toto rozhodnutie, ktoré som urobila. Myslím si, že skúsiť žiť niekde inde, otvára obzory, človek sa toho veľa naučí.
    Prajem vám veľa ďalších príjemných mesiacov.

    http://lamodaeanarchia.blogspot.it/

    OdpovědětVymazat
  8. Vau, to musí byť úžasné žiť tam:) Dúfam, že raz toto mesto aspoň navštívim!:)

    Saja Frey Blog

    OdpovědětVymazat
  9. Naprosto skvělý článek! Vycestovat je vždycky těžký, nebo aspoň taková je moje osobní zkušenost. Člověk musí všechno řešit sám a vypořádat se se situacemi, které třeba nečekal. Ale je to skvělá zkušenost.:)

    OdpovědětVymazat
  10. Dyť je to splněný sen vydělávat si koníčkem :-) Chápu obavy, peníze jsou důležitý i když se říká že ne, jsou. Ale ty to zvládneš, užívej!

    OdpovědětVymazat
  11. Začínat od začátku dává vždycky zabrat. Když si vzpomenu jak jsme před 5 měsíci vyřizovali veškeré papíry a kiwáci měli na všechno spoustu času a milion výmluv, mám z toho tiky ještě teď:)

    Tak přeji aby byly následující měsíce co nejúspěšnější:)

    OdpovědětVymazat
  12. Máš můj obdiv! Také bych někdy chtěla takhle vycestovat a zkusit si žít v jiné zemi! Musí to být pořádná lekce na život! ♥

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  13. Je pravda, že jsem většinou všude četla o tom, jak je to jednoduché. Každopádně je fajn, že mám i další pohled na věc. Lisabon se mi líbí, ale tak na dovolenou. Tady: https://www.etravel.cz/portugalsko/rady-na-cestu jsem koukala na nějaké informace. Třeba se někomu z vás budou hodit.

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments! :)