Social icons

OUR CAMINO DE SANTIAGO PATH PART III.

13. června 2017

Tak třetí den. Třetí den bolel hodně, vážně hodně, už od začátku, takže vám nemůžu napsat, že to bylo na začátku v pohodě, jako každý dny předtím. Bylo to strašný. Bolelo mě všechno, až na chodidla, ty byly překvapivě v pohodě. Vše se změnilo před Padrón, tedy v půlce cesty. To už byl můj ámen. Skoro jsem nemohla chodit a každý krok se zdál jak z hororu. V hlavně mi zněla pořád dokolečka mantra: "Krok za krokem. Je to jen v tvé hlavě." a pořád: "Je to jen v tvé hlavě. Ta bolest je jen ve tvé hlavě." Což, velmi překvapivě, občas zabralo.
Poutníci se většinou v Padrónu zastaví a tam přenocují, aby pak na Santiago měli jen 25km a dorazili v klídku a pohodě. Jen my to bohužel táhli celý.
Co se týče Padrónu, tak je to velmi malé městečko, ale najdete zde posvátný kámen, který měl původně přicestovat na lodi z Izraele s ostatky svatého Jakuba, je to tedy velmi důležitá relikvie pro věřící, a proto je podstatné, abyste se alespoň na chvíli u něj zastavili. Samozřejmě, věřit tomu můžete a nemusíte, ale pokud už to El Camino jdete, tak to snad neděláte jen kvůli turistice, ale něco si v té hlavě srovnat chcete.
Poslední kus byl jednoduše strašný, a právě kvůli tomu bych vám portugalskou cestu nedoporučovala. Jen silnice a asfalt, posledních pár metrů bylo lesem, ale jinak jen silnice.
A jelikož jsme byli úplně na konci sil, viděli jsme mile stone s 5km, já sotva pletla nohama, někde se stala chyba a my se přidali na špatnou cestu.
Řeknu vám, nebyla ve mně menší dušička, než když vidíte na jednom mile stonu 5km a na dalším 8km. V tu chvíli mi bylo jedno, že jsme to někdy posrali, v tu chvíli jsem tam chtěla lehnout a padnout a Santiago si může políbit víte co.
Horko těžko jsme to došli, v sedm večer jsme dorazili před katedrálu, kde na nás každý koukal jak na debili, protože všichni ten den už samozřejmě došli. Marco v tu chvíli zjistil, podle mě vypětí povolilo, že něco není v pořádku s jeho nohou a taky nebylo. Hned mu na to otekla a už se nemohl moc chodit. Za pět dvanáct.
Čekala jsem trošičku víc velkolepý pocit, když jsme dorazili a když jsme dostali certifikát a pergamen. Možná to bylo tím, že jsem byla úplně kantáre, ale úplně. Najít ubytování v tu chvíli bylo nad moje síly, tak jsme si zaplatili penzion, kde jsme i zůstali až do konce pobytu v Santiagu. Protože Albergue nejsou v Santiagu, pár jsme jich viděli, ale těžko říci, zda byli pravý a levný. Většina poutnických míst je třeba 4km přes Santiagem ze stejného důvodu, jako s tím Padrónem. Lidi si chtějí odpočinout, než dorazí do Santiaga. Dává to i smysl, protože my z prvního dnu tam vůbec nic neměli, jak jsme byli zničení.
Co se týče pocitů, tak ty vám popíši až v dalším článku o Santiagu de Compostela samotným. A možná tam i zahrnu vše, co jsem zde zapomněla.
Taky si můžete povšimnout, jak kvalita a četnost fotek klesá. Neměla jsem na to vůbec náladu.

4 komentáře

  1. Úplně jsi mě tím nakopla a po návratu z USA plánuji jít cestu s mými 2 kamarádkami. Jsme best friends už skoro 13 let a teď za poslední 2-3 roky (prostě, co jsem začala cestovat po světě) se vidíme minimálně. Doufám, že nám to vyjde a všechny 3 společně příští rok vyrazíme. Byla by to super příležitost, jak dohonit všechen ten ztracený čas!

    Travel with Marky || Život v Americe

    OdpovědětVymazat
  2. Amazing photos!
    Have a great Sunday.
    https://nairgraphies.com/blog/

    OdpovědětVymazat
  3. krásne zábery a neuveriteľné miesta :) wow!

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
  4. Rozhodne to nie je nič ľahké. Ale aj o tom to je, prekonať samého seba. Veľký obdiv!

    http://lamodaeanarchia.blogspot.it/

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments! :)