SURFAŘSKÉ ZATMĚNÍ V LISABONU

Většina z vás to asi včera zpozorovala na mém INSTAGRAMU. Takže, jak se krásný den může proměnit okamžitě v horor? :D

Víte, když Marco surfuje, tak samozřejmě ode mne očekává, jako od té nejlepší přítelkyně, že ho sleduji a následně tleskám jeho výkonům. Očividně vždycky čumim do telefonu, v lepším případě do knížky nebo spim.

ALE protože si dávám lehký telefon detox, tak jsem včera po mém surfování měla sluchátka v uších a koukala jsem na to, co se děje na pláži.

Tu srážku jsem viděla, ještě než se stala. Není to nic nenormálního. Děje se to pořád.

I když byl Marco skoro u břehu, surfař s profesionálním prknem to do něj napálil.
Já viděla, že ho šmiknul do zad, což taky není nic nenormálního, sama jsem to tam už dostala několikrát. Moje normální reakce je: bože, už zase simuluje. Protože podle mě je každý simulant, ačkoliv já sama jsem srab první třídy.
Následně jsem viděla, jak mému drahému pomáhají z vody a on si neustále drží za hlavou.
V tu chvíli už letěl plavčík a letěla jsme i já. Myslím, že jsem uběhla svých nejrychlejších sto metrů v životě.
Krev mu tekla po ramenou, tak mu říkám, ať se předkloní.. no a už se na mě krásně šklebila rozseknutá hlava.
Žádné drama, záchranáři mu to ošetřili, s tím, že musí na kliniku na pláži, tam se na to podívá doktor a nemusí ani do nemocnice.
Do nemocnice na pohotovost musel, protože to bylo větší, než se čekalo.
Záchranka ho tedy odvezla, s tím, že já dojedu taxíkem se všemi věcmi.
Jak jsem vám už psala, my máme všechno vlastní. Surf, neoprány. Tudíž jsem všechno běžela z pláže sbalit a vyrazila jsem hledat taxík, který mě vezme do nemocnice.
Nebudu vám lhát, že už jsem měla na krajíčku a ještě když na mě taxikář začal peskovat, že mam všechno špinavý, včetně sebe a že co si o sobě myslím. Klasický příjemní Portugalci připraveni vám pomoci. Nehledě na to, že přemluvit ho, aby mě vzal i se surfem bylo peklo, jelikož se pro něj vrátit nemůžu, protože nevím, co se v nemocnici bude dít.

Sranda ale nekončí, vážení. Taxikář uprostřed dálnice píchnul... 

Vysadil mě uprostřed ničeho, že mam počkat na další, chtěl mě ošulit o deset éček za nic.
Každopádně jsem se do nemocnice dostala rychle, překvapivě to tam šlo taky rychle a dokonce jsem tam zjistila, že mě někde po cestě stihl POSRAT PTÁK! Přes celé rameno a batoh.

Prej se během zatmění nemá chodit ven.. už vim proč.

Proč vám to ale i píšu je, že surfování není prdel, obzvláště v Lisabonu. 

Já už si stihla vymknout kotník, dostat to do žeber několikrát, sedřít si snad každou část kůže a zablokovat si jak krk, tak záda.

Tohle ale bylo poprvé, co tekla dost krev.
Jde o to, že kdyby to bylo o kousek vedle, tak možná ani nechodí. Hlava není sranda.
Když jsem mluvila s plavčíkem, sám mi řekl, že tohle je na běžném pořádku. Samozřejmě, to k surfu patří. Ale na 90% to způsobí místní. Jste jim totiž úplně jedno.
Ať už jste turista či expat - začátečník či pokročilý, pro Portugalce jste stejná špína. Pardón, že to tak říkám, ale je to pravda. 
Nedávají pozor a je jim doopravdy jedno, zda vám ublíží.
Marco byl u břehu, čekal až právě tento surfař přejede a on se stejně rozhodl to dotáhnout do konce a zkolit ho.
Pokud surfujete se školou a instruktorem, to si dávají pozor.

Pokud jste sólo, jste vážně sólo.

Všude čtu, jak je surfováno o chillu, relax a všichni jsou v pohodě. Zkuste se omylem připlést profesionálnímu surfaři do cesty. Takovou bídu jste už dlouho nezažili. Očividně zde by měl učený z nebe padat.
Nedávno jsem vám o tom psala, že se přesně tohohle bojím.
Je nutno dodat, že to trochu byla Marcovo chyba, jelikož bylo na pláži hodně lidí, špatná viditelnost a byl ve vodě už tak dvě hodiny, takže únava na rychlé reakce působila.

Je ale smutné, že i na břehu si musíte dávat pozor. A ještě víc smutné je, že dotyčný Portugalec se omluvil na půl huby, Marcovi ani nepomohl a pokračoval v surfování. 

Všechno vám za čerstva dávám na INSTAGRAM. Sledujeme se tam? :)