Social icons

to nejlepší na papíře z roku nebreč, tedy 2018

1. února 2019

Co se četlo, co hýbalo světem, u čeho se brečelo, a naopak smálo na celou tramvaj, až si lidi začali přesedávat. Odpálila bych to štěstím, a naopak skončila velmi prozíravou poezií, co vypaluje díry do hlavy, srdce a nutí nás pít o jednu či dvě skleničky víc.
Jasně si pamatuji, jak jsem na vejšce odmítala číst Stébla Trávy, protože tomu stejně nerozumim a nebaví mě, abych následně tento rok nedala Whitmana z kabelky, ruky a z hlavy. K poezii se člověk musí prokousat a 2018 byl takový ten správný rok se řádně zakousnout.
Takže když se po návratu z Kolumbie zhaslo světlo a diváci odešli, nebylo jiného zbytí, než otevřít knížky a oprášit staré lásky. Světlo se totiž objevilo jen s knížkou v ruce.

Martin Selner - Autismus & Chardonnay
Řekněme si popravdě, kdo neuctívá Martina na twitteru jako by nebyl. Tuhle knížku jsem diskutovala na několika frontách a každý ji rád označuje jako oddechovku. Jen pár jedinců, kteří mají stejné chlípné mozkové procesy založené na víně, vám řekne, že tahle knížka je jednoduše boží.
Já si úryvky fotila, posílala dál a otravovala nejbližší pořád a pořád dokola.
Jedna z nejlepších koupí za poslední rok.

Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí
Moje teorie o knížkách, co vám vlezou do života, když je zrovna potřebujete, se každým dnem, měsícem a rokem potvrzuje. Marné pokusy číst Kunderu v angličtině se staly už natolik otravné, že jsem ho na dlouho odložila, než mi byla knížka vpálena do života, v Lisabonu za velmi podivných okolností.
Osobně bych se do Kundery nenutila a kdybych nebyla okolím přitlačena ke zdi, tak bych to možná ještě na chvíli odložila. Ono to není úplně každodenní příjemná záležitost u kafe či vína. To je recept na pěkný večer s vodkou, sodovkou a krabičkou cigaret z Lidlu.
S tím se pojí Směšné lásky, knížka, které mě iritovala krátkými povídkami tak moc, až jsem sama ty své krátké povídky viděla běžet před očima. Krátké povídky totiž nejsou pro každého a ne každý je dokáže dobře zpracovat a ukončit.

Adrienne Rich - The Dream of a Common Language
Tak tady, vážení, tady přestává všechna sranda, jelikož Adrienne absolutně obrátila mé myšlení vzhůru nohama a to opět v Lisabonu. Myslím, že už navždy budu mít v hlavě vypálenou vzpomínku na teplé letní večery u pomerančovníku na zahradě a hltání každého jejího slova. Za tu knížku bych dýchala, žila, tvořila a nejraději bych ji do sebe vcucla.
Jelikož spousty z vás jistě četlo Milk&Honey, tohle je na stejné bázi (malinko), jen s neuvěřitelnou grácií a velkou spisovatelskou zkušeností, která mi u Rupi Kaur chybí. I když mi Milk&Honey minulý rok velmi pomohlo, je to stále komerční záležitost a já se přes komerčnost nedokáži přenést, jelikož mi přijde jako těžké snižování lidské osobnosti. Nic to nemění na tom, že tu knížku miluji, ale Adrienne vás dostane o několik levelů dál, přesně tam, kam se chcete dostat, abyste porozuměli zákoutím ve vaší hlavě.
A když tyhle holky bereme z jedné vody na čisto, zahrnula bych zde vílu Amálku Báru Vencálkovou a její Destilaci. Když se totiž Barča objevila za mnou v kavárně a přinesla mi její knížku, které už se mi do rukou neměla dostat, byla jsem dojetím bez sebe a neudělám bez ní krok z baráku. A jak Barča píše hned na začátku, otevřete knížku, když ji potřebujete a najděte tam přesně to, co chcete. Jak moc dobře víme, plácáme se v tom všechny stejně.

Sylvia Plath - The Bell Jar
Těžko se popisuje ten tíživý pocit, když jste pod skleněným zvonem. Každý tomu říká jinak, u mě je to černý mrak, který občas přijde, ale vždycky bohužel sedí někdy vzadu v hlavě, kam zavíráme do šuplíků ošklivé harampádí.
Do knížky jsem se nemohla dostat, jelikož jsem od začátku žila v domnění, že Sylvia píše o dnešní době a našich problémech se společností. Knížka byla napsaná v šedesátých letech o spisovatelce, která se nedokáže smířit s okolím a očividně okolí nedokáže pochopit ji. V půlce knihy jsem se rozhodla autorku nastudovat a způsob její sebevraždy a těžkého života může změnit vás pohled na knihu jako takovou, jelikož to monitoruje její život, přesto se nemusíte bát těchto konců. Pokud máte alespoň trochu uměleckou duši k tendencím k černým myšlenkám, tady se musíte najít, i kdybyste nechtěli. Je totiž jednoduché najít tu těžkou pravdu pod jejím slovem (a skleněným zvonem). Připomnělo mi to Kate Chopin a její The Awakening.

Emily Dickinson a všechno, co z její hlavy kdy vylezlo
Tímto bych to uzavřela a vyndám Emily oficiálně z batohu, jelikož číst jistá slova dokolečka dokola hraničí s magořením a jak všichni moc dobře víme, potřebujete řád, abyste byli kvalitními blázny. Mam ji spojenou s cestováním, čajem a dny pod peřinou. Její básničky se otvírají namátkou, jen tak, abyste si připomněli, že je na světě přeci jenom nějaká krása.

Možná jsem se zasekla až moc u poezie a těžko teď hledám cesty zpět, jelikož za každou větou člověk potřebuje hlubší význam. Poezie nikdy nepatřila na vrcholy mých pomyslných knižních repertoárů. Tento rok, asi jako se vším, jsme tomu dala šanci a taky více dámskému pokolení v poezii. Není to pro každého a není to pro každý den. Musíte hledat.
Stále jsem se nedokopala k dočtení Little Women, The Way od Coelho a Geniální Přítelkyně. Přes vánoční svátky jsem přelouskla Hanu od Mornštajnové, a i když kniha byla velmi dojemná a chytne vás za srdce až po druhé půlce, stále bych ji nezařadila mezi mé TOP za poslední rok.


3 komentáře

  1. Coelho máme s přítele hrozně rádi. On má v knihovně skoro všechny jeho knihy, až teda na ty novinky. :-) Díky moc za inspiraci.

    Lucie

    OdpovědětVymazat
  2. Tak teď si musím zase napsat pár knih na wish list. To ti teda díky:D

    ByGabra

    OdpovědětVymazat
  3. Ja sa na Kunderu tiež chystám, ale ešte neprišiel ten správny čas. Rada by som si prečítala aj Hanu (aj Hotýlek), Geniálnu priateľku aj Little Women :) dnes som na blog napísala článok o knihách, ktoré som prečítala v januári. tak, ak by si sa chcela inšpirovať, si vítaná. ale poéziu tam nenájdeš :D

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments! :)