borůvkový život

Barbaru Nesvadbovou jsem četla někdy kolem dvacítky. Nyní se mi dostaly do ruky opět její knihy, převážně díky nádherným novým přebalům. Zjistila jsem, jako asi každá správná žena, že Bestiář a Řízkaře mam načtené.
Co jsem ale nečetla jsou Borůvky a Život Nanečisto.
Dostala jsem již hodně lichotek na svou osobnost - osobnost, ne osobu. Tou zatím asi největší byla lichotka od mé drahé Adélky, že jsem jako Bára Nesvadbová. Samozřejmě, to v člověku něco udělá. Adélka ale moje povídky ještě ani nečetla. Adélka ale velmi důkladně ví, co se v mém životě děje den po dni, hodinu po hodině, minutu za minutou. Nechodíme ale spolu.
Bohužel jsem nebyla seznámena s faktem, že u Život Nanečisto mě u první stránky polije horko, u druhé se mi chtělo brečet a u třetí se mi regulérně zhoupl žaludek. Co slovo, to perla, co perla, to slovo. Paní spisovatelka spisovala do posledního řádku můj stav, můj vztah a můj život. Nechám si pro sebe, který vztah to přesně je. Bylo to tam, černé na bílém. Podobně bych to popsala já, protože podobně jsem to zažila já. A další tisíce, co si budem.. 
Možná bych ještě nedokázala být sama k sobě tolik upřímná. A hlavu na černo jsem si obarvila už minulý rok, vlastně taky po rozchodu. Několikátém.
Knihy mi samozřejmě nic neřekly, když mi bylo dvacet, nasmála jsem se, o tom ani potom, ale souznění nula - což je dokonalé přirovnání ke vztahu ke staršímu muži. Nyní jsem viděla sama sebe, i tu vlasovou schízu, co dotyčná prožívá. Stejné kruhy pod očima, stejná vybledlost, stejná letargie, stejné nulové vyžití, prožití a osobnostní dožití.
Mam pocit, že jako ženy máme prapodivný cit tíhnout ke knihám, seriálům a filmům odrážející momentálně náš život. Toho času si většinou dotyčné kulturní vrtochy hledají nás samotné.
Adélka mi taky minule řekla, zda by bylo záhodno, sepsat můj názor na velevážený seriál Sex ve městě.
Opět jsem jí totiž pěla ódy na to, jak miluji Girls od HBO, a že musím být česká Lena Dunhan nebo je můj život u konce. Kariéra, peníze a podnikání totiž během posledních měsíců podivně vystřídaly téma muž, pán všeho kreativního tvorstva. Možná už o nich bylo řečeno moc. Možná už není, co říct.
Ale abych opět neodbíhala od tématu, jak je tomu zvykem. Problém v Sexu ve městě je jasný, najdete se tam vždycky. Postavy se nikterak nevyvíjejí, nemají osobnostní rozvoj, jsou stále stejný. I když se nám jejich názory líbí a dokážeme se vžít. Je lehké se tam najít, jelikož chování je podle rovnice zasazené do různých situací. Na rozdíl od života, kdy chování nebývá rovnice, ačkoliv bychom chtěli. Spíš situace se rovnají věku, a proto hledáme i nové lidi, které do určitého věku zapadnou. Ne do rovnic.
To se samozřejmě absolutně mění právě u knih Barbary a zmíněného seriálu Girls. A ačkoliv Hannah a zbytek jsou narcistická prasata, jsou tak moc reálné, až nás to děsí. Jako naše životní etudy. Vždyť znáte tu památnou větu: To se může stát jenom ve filmu. Až s věkem zjistíte, že ty filmy jsou vskutku podle něčeho natočený.
Svatá pravda určitého věku a podivně se opakujících situací u Barbary Nesvadbové děsí mě. I tebe. Stejně jako Barbara i já žiji život nanečisto. I já totiž za každou situací pomyslně muchlám papír a házím ho do kouta, abych si opět řekla, že příště už to napíšu dobře. Příště už neudělám stejnou chybu, tentokrát jsem poučená a naučená. Žádné vzdušné zámky, žádné přehnané sny a boha jeho... hlavně ŽÁDNÁ OČEKÁVÁNÍ. Jak napsala Bára: "už se nebudu vázat, zvykat si, čekat." Tentokrát, tentokrát ale vážně.. tu životní rovnici upravíme.
Chtěla bych tímto říct, abyste četli fejetony od Báry. Já fejetony miluji. Miluji je číst. Neumím je psát. Knížky najdete TADY.