Social icons

pochopitelně

31. května 2019

Těžko se hledá, lehce se dá vycítit. Můžete být přátelé s někým celý život a stejně zjistíte, že na konci dne, vás ten člověk vůbec nechápe. Může to být partner, může to být rodič.
Pochopení jsou jako nitky, které vás okamžitě spojí s tím naproti. Ona ta samotná dvě slova: Chápu to, jsou často velmi dostačující. Jsou to asi ty nejčastější slova, co si s Johankou předáváme. Každý den, i když nás naštve jen pitomá snídaně.
Znamená to, že vás dotyčný slyší. Kolik lidí je kolem vás momentálně, co vás doopravdy slyší? 
Pochopení je lék. Pochopení sbližuje. Možná proto je ho teď tak málo, na tomto světě. Sami si to představte, kolik energie stojí doopravdy s čistou hlavou někoho pochopit? Vcítit se někam, kde to nemusí být příjemný. Kdo na to má čas? Kdo na to má prostředky a energii to zpracovat a přefiltrovat? Nemáme čas se poznat, proč bychom se měli chápat?
Sláva protiřečení. Pochopení bývá často nemoc, pochopení má totiž dost často člověk, který si prošel tím samým jako vy. Což je ta nejsmutnější věc na světě. Často se dvě ztracené duše hledají, u vína k sobě sedají. Myslíte, že kumulují smutek?
Naproti těm nitkám je stěna. Buď máte mezi sebou neviditelné nitky, já jim říkám láska, nebo je tam pouze zeď. Zeď, přes kterou neprojdete, i kdybyste si vzali buldozer. Nebo něco, čím se dá zbořit zeď. Já nevim. Vždyť ani tu facebookovou zeď nemůžeme zničit přes silné algoritmy, co nám dala moderní doba.
Ono samo o sobě mít pochopení a jeho vyšší level empatii, nadpřirozenou schopnost být tím druhým, je spíše prokletí než dar. Jak se tak topíte ve své empatii, těžko najdete někoho, kdo by mohl být stejně empatický jako vy. A tak celý život trpíte.
Trpíte na to těžké nepochopení. A tak o to víc, co vás lidi ignorují nebo ani neprojeví snahu se vcítit, vy jste schopný vcucnout všechno, co trápí je. A tak se stane, že o pár dní později jsou schopni fungovat dál, protože tam někde v rohu, to někdo jako vysavač vyluxoval za ně. Tu ošklivou špínu.
A tak to jde pořád dokola. Těžko říct, zda to někde končí. Asi jako všechno, určitá hranice tam musí být. Třeba až ji potkám, tak vám o ni povím.
Nezapomeňme ale na ty, co se tváří, že vás chápou. Mají nitky, to ano, ale úplně jiné. Jedovaté. 

PS: Kolikrát si empatický, tolikrát si člověkem. A tolikrát si na dně.

Okomentovat

Thank you for your lovely comments! :)