ÓDA NA CONVERSKY

Byly se mnou všude. Byly v New Yorku, několikrát v Itálii, dvakrát v Amsterdamu, Krakově, Londýně, Berlíně, Barceloně a bůh ví, na co jsem zapomněla. 

Přežily léto na chatě a teď přežívají Lisabon.

Pozvracela jsem je.

I jsem je počůrala, ještě než jsem je pozvracela, aby to dávalo smysl.

Šlápla jsem s nima do hovna i do vody.

Permanentně do nich prší.

Patu už nemají, občas se někde o ní přerazim.

Rozbily mi telefon, protože díky nim jsem zakopla a upadla a ztratila důstojnost.

Mají divný smrádek, který nejde vyprat.

Mam pocit, že i jednu dobu je žužlal pes.

Byly na tolika koncertech, že tolik koncertů si snad nezaslouží.

Pošlapali mi v nich tolikrát nohy.

A už i Marcovo rodiče se mě ptali, proč mam tak hnusný boty.

Protože až teď vážení, mají tu správnou hodnotu a až teď jsou to ty pravé Conversky.

A protože asi tak od 14cti mě v ničem jinym nepotkáte, ať mrzne či je venku 56 stupňů ve stínu.

A říkám vám, že to vydrží až do 2018, protože to co je čeká, to si za klobouk nevezmou!