Social icons

two months

26 October 2019
je to tak dlouho, co jsem správně neblogovala, že nevím, kde začít. možná tím, že přeci jenom pár fotek mam a ty jsme tady dlouho neviděli. mam toho hodně i co říci, ale někde v průběhu času jsem zjistila, že sdílet to pravidelně na této stránce již nenaplňuje moje egoistické manýry a preferovala bych moje slova na papíře v pevném vydání, podepsaném mým jménem. za potlesku mých nejbližších. a dalších 500 lidí, ať netroškařím, během akceptování pulitzerovy ceny.

nebudu vám lhát a nebudu to tady více rozebírat, jelikož už jsem s tím trapná, jak mě dělá Lisabon šťastnou, jak je fajn se pro jednou - již dva měsíce, neutápět ve vlastní hrůze a mít normální život. pro asi překvapení všech jsem přestala pít, začala pořádně jíst, spát a i přes velké vytížení, ještě víc číst. psaní mi tolik nejde od ruky, jelikož to asi bude ještě chvíli trvat, než to všechno zpracuji.

a tak se stalo, že konečně trávím hodně času ve městě, na západech slunce u řekym s knížkou. vypadám občas jak ztracená existence, ale to tady samozřejmě nikomu nevadí, jelikož jak řekl kamarád: myslíš, že se sem stěhují jen lidi bez domova?

a tak možná, my co tady jsme a nějakým zvláštním způsobem sdílíme naše prapodivné životy ze všech koutů světa, nemáme domovy. nebo se k nám náš domov nechoval dobře, nedal nám, to co potřebujeme, nešetřil nás, nepochopil nás a vyplivnul nás, jak to poslední smetí na týhle planetě. tady si tak ale připadat nemusíte, protože jste v portugalsku.. a víte, co je v portugalsku? do slova a do písmene je tady všem všechno úplně, ale úplně jedno. v dobrym i špatnym.

a tak, až vám bude smutno, budete ztracený a nepochopený, můžete mi napsat a třeba se tu sejdeme. a něco spolu najdeme. kdo se bojí, nesmí do lesa a já jsem se v životě nebála tolik, jako za poslední dva roky. pokud tohleto v sobě máte, asi není něco v pořádku, ale je zcela v pořádku si dát čas a hledat. dát si ten čas na osobní zahojení.

a tak už dva měsíce pečuji o všechny jizvy, aby nebyly tolik vidět, ale zároveň aby pro mě stále byly důležité, jako ty životní lekce, co mi daly. nic ale překvapivě nevzaly. jen o pár kroků dál posunuly.

děkuji za fotky paní cestovatelce mishka_travels :)


2 comments

  1. Krásné fotky Anet, moc krásné!
    A ještě lépe napsáno co vlastně cítíš. Občas mi v česku to "nezajímání se" chybí. Je pravda, že lidé se nezajímají, když je všechno normální, ale když člověk trošku vyčnívá nebo je v něčem jiný, tak na tebe najednou koukají všichni.

    ReplyDelete

Thank you for your lovely comments! :)