blogcast: navoněná bída

 

přátelstvo, konec planých slibů, co si dávám sama sobě. 
bude to takový blogcast, řekla jsem před pár dny kamarádce. 

a tady je.

kde proberu sebe, abych se pochopila, ale i věci, co mam ráda, který člověku pomáhají fungovat. jako třeba taylor swift a romantasy. protože člověk musí nějakým způsobem přežít. přestimulovanost je zloba naší generace. 

třeba se to zrovna nehodí. ale kdy jindy, když né teď? nemůžeme do sebe pořád jen vsakovat vzdělávací a informační zdroje, abychom se pak mohli předhánět, kdo je chytřejší človíček na písečku. člověk si to musí udělat hezký, protože ani neví, zda na to hezký bude mít někdy znovu nárok.

tohle je něco, co jsem plánovala dlouho. aby to bylo insta populární, měla bych tady napsat, jak strašně moc práce mi to zabralo, makala jsem jak šroub od rána do noci, bez zastavení, abych ukázala svou dominanci nad ostatními...

jenže abych řekla pravdu: nahrát moje mluvený slovo, kterému se říká populárně podcast (to slovo sama nemůžu už ani slyšet, protože to je další egocentrický pojem na masáž sebe na úkor ostatních), nahrát tenhle blogcast nedalo moc práce. víte, co dalo dost práce? sesbírat nějakou kuráž. nebát se. protože já se strašně bojim. 

co si ale vzalo všechno, co s v sobě mam, je se svěřit a pustit to do světa. sebrat veškerou kuráž, co jsem v sobě našla. 

mluvit o věcech, co nám ubližují, obzláště pokud si přijdete, že tady už pro vás není místo, protože jste ten poslední vyvrhel světa. kdy nevidíte na sociálních sítích nic jiného, než (falešné) šťastné fotky u nestálého proudu kreativy, milionech na účtech (sociálních či bankovní - obě reálně neexistující), podporování toxických lidí a toxického chování, zesměšňování pokud něco děláte jinak - tak jít a rozhodnout se mluvit o opaku bylo součástí mého denní přemlouvání, abych něco vůbec poslala ven.

myslím, že jsme se všichni ztratili ve světě, kdy všechno musí být dokonalý. a v tom vyšperkovaným vesmíru, jsme zapomněli na to, co nám dělá radost. a když si ten člověk tu radost najde, tak klan perfekcionistů vás srazí dolů. na maličkostech. radost není přijatelná, pokud není součástí kolektivního rozhodnutí, že toto zrovna budeme podporovat. (příklad - číst romantasy po třicítce a u toho poslouchat taylor swift) poplivou vás soudama a názorama na život.

a já si řekla, že už jsem dost stará na to, abych se nechala neustále srážet a dorážet. že tohle je pro mě a možná, jenom možná, pro nějakou další dušičku, co chce dělat věci pro sebe a ne pro lajky, dosahy, peníze a oblíbenost na sociálních sítích, který nemají s reálným životem nic společného.

ne všechno musí být vzdělávací, seberozvojový založený na sociální popularitě.

tak dejte vědět. jmenuje se to NAVONĚNÁ BÍDA a najdete pod odkaze.

*kritizujte s respektem a slušnym chováním.