pohodlně se usaďte, je tam toho hodně - toto byl původně článek na Substack, ale zatím přistane jen tady. potřebujete pomoct po konci The Summer I Turned Pretty? máte taky menší reading slump, jako mam momentálně já po volbách a nové vlně nenávisti vůči ženám? tohle by vám mohlo pomoci, od hororu až po romantiku.
ačkoliv tohle asi nikdo v čechách nechce slyšet, nejvíc jsme si užila, jak moc v červenci pršelo a jak moc jsem si mohla číst. moje nejhezčí vzpomínky na léto budou vždycky ty s knihou. v lese, za deště. nebudu to tedy nijak zdržovat, pojďme na to. ale pozor, některé z knih vás budou bolet ještě dlouho po dočtení. hlavně ty, které mě provázely toto léto. a že jich bylo!
pokud vás přepadá prázdno a temno po The Summer I Turned Pretty (ano, já ho mám taky), musíte sáhnout po Carley Fortune. Every Summer After a pokračování One Golden Summer byla moje kniha léta, v podstatě TSITP třicet plus.
a hned potom the seven year slip, carrie soto is back a people we meet on vacation – všechno pětihvězdičkové kousky. Carrie Soto is back a Daisy Jones & The Six od Taylor Jenkins Reid zůstávají mojí srdcovkou. The Seven Year Slip? zaručeně vás pohltí a ještě týden po dočtení se k příběhu budete v hlavě vracet. pokud jste team Conrad, tohle je něco pro vás. (já budu už navždycky, team conrad.)
a protože v lednu dorazí na netflix adaptace People We Meet on Vacation od Emily Henry, nemohla jsem odolat a knihu konečně přečetla. okamžitě se zařadila k mým top letošním čtením. tenhle rok jsem i četla Great Big Beautiful Life inspirovanou písní od Taylor “the last great american dynasty” z alba folklore. Emily Henry zásadně píše knihy inspirované jejíma písněma, taky se nějakou dobu šuškalo, že Emily Henry je Taylor Swift.
r o m a n t a s y
chtěla jsem napsat, že romantasy k létu patří, ale pravda je taková, že romantasy patří do každého ročního období. celé léto jsem doháněla resty a dopřála si pořádnou dávku fantasy romantiky.
největší highlight? The Knight and the Moth od Rachel Gillig. smála jsem se nahlas, příběh mě totálně strhl a vyprávění mělo pohádkový nádech. tohle je přesně ten typ knihy, kterou chci mít doma v knihovně, ne jen v čtečce.
od stejné autorky jsem přečetla i sérii The Shepherd King a na debutní romány to byla skvělá jízda. a hned v závěsu Shield of Sparrows od Devney Perry – absolutní page-turner, u kterého není šance odložit knihu stranou. Metal Slinger od Rachel Schneider byla moje první romantasy po menší pauze a pochopila jsem, proč kolem ní vznikl takový rozruch. konec mě doslova posadil na zadek a to si troufám říct, že už mě v romantasy jen tak něco nepřekvapí. ale právě proto tenhle žánr milujeme, že? jeden hotelový pokoj, nenávist, která se promění v lásku, hrdinka, z níž se stane bojovnice… a přesto jsem pokaždé překvapená.
dala jsem šanci i Ali Hazelwood a její Bride. prvních 80 % bylo naprosto strhujících a hot, jen konec byl na mě až moc cringe a překombinovaný. jinak by to byla favoritka.
a teď úplný kontrast – Lapvona od Ottessy Moshfegh, královny makábre. přiznávám, že jsem se u čtení dvakrát málem pozvracela. a přesto bych tomu dala klidně šest hvězd. odporné, nechutné, fascinující. letos jsem od ní četla i Eileen, ta byla o něco umírněnější. těším se, kam její další bizarní příběhy povedou a jak daleko to hodlá vzít.
pokračovala jsem moderní klasikou – The Virgin Suicides od Jeffrey Eugenidese. stejně jako film Sofie Coppoly si kniha žádá trigger warning. není to jednoduché čtení. sledujeme, jak dospívající dívky reagují na male gaze a internalizovanou misogynii. bylo to dost těžce stravitelné.
u hororů ještě zůstanu – Cestou špendlíků nebo jehel od Zuzany Říhové. temný příběh z chalupářského prostředí, mistrně napsaný. není to čtení pro každého, ale kdo zvládne drsnější věci, bude nadšený. nerozumím, proč není kniha u nás populárnější.
konečně jsem taky sáhla po Vránách od Petry Dvořákové. bylo to přesně tak silné, jak se všude říká.
než jsem odletěla zpátky do Portugalska, stihla jsem ještě knihu Nikdy, Nikdy, Nikdy, která se stala senzací na všech sítích a bookstagramu. citlivě a otevřeně mluví o ženě, která nikdy netoužila po dětech a stojí si za svým rozhodnutím i přes tlak společnosti. silný příběh, i když poslední kapitola ve mně zanechala trochu hořkou pachuť.
a tím se moje letní čtení uzavírá. bylo toho hodně a užila jsem si každou stránku. teď se vracím k Bunny, protože 23. 9. vychází pokračování We Love You, Bunny od mojí milované Mony Awad – další z královen unhinged stories. knihu mám předobjednanou a budu každý den stát u schránky, dokud nedorazí. tohle je sázka na jistotu.
a teď chci vědět já – co jste četli vy? jak přežíváte konec The Summer I Turned Pretty? kolik slz u toho padlo? já měla chvíli pocit, že mi z nervů praskne cévka v nose. některé scény jsem sjela už milionkrát a čtu celou sérii, abych si to mohla pustit ještě jednou – dokud nedorazí film? za dva roky?
pokud se ještě nesledujeme na goodreads, tak budu vždy ráda za novou inspiraci. a nebo mě najdete na substacku, kde se taky vypisuji. hezké čtení.
Okomentovat
Thank you for reading.