Jaký blogger chcete být?

12/09/2016


Když jsem se rozhodla, že tady v Lisabonu nebudu hledat vážnější práci, jen nějaké učení, abych přežila a poté se budu věnovat jen a jen blogu, dlouho jsem také přemýšlela jaký blogger chci být. Samozřejmě, první věc je úspěšný blogger, nechci být slavná ani bohatá, to kazí charakter, že? Ale úspěšná, to ano. Jenže ten úspěch, hm? Každý ho vidí jinak, ale každý ho chce.
Musela jsem přemýšlet, kam blog povedu, jakým směrem a musím to brát tentokrát doopravdy vážně! Chtěla jsem zase psát, o čemkoliv, nejlépe o mně, protože to člověka stejně baví nejvíce (jako mě, ne vás). Mělo by to být vtipný, jako já, vždyť jsem k popukání. Byla jsem už nominovaná za šaška naší skupiny tady.
Jenže to nestačí! Co lidi baví? Nic. Nikdo nemá o nic zájem, a když už, tak asi pět sekund. Takže mam asi petisekundovou šanci, že se někomu zalíbim. Taky jsem věděla, že nechci dělat outfity, wuf, to už jsem jednou zkoušela a nic moc, lidi, nic moc. Cestování je jasná volba, ale s rukou na srdce, kecičky o Lisabonu už dost pravděpodobně nebaví ani těch tři a půl kámoše, co mi dali lajk. To bych musela být někde na Madagaskaru, běhat nahatá a jíst syrové ryby. To by ta pozornost vydržela možná o týden déle.
Protože to je ta další věc, ti kámoši! I když jste velký nic, váš blog nic neznamená, všimli jste si někdy, že vás raději podpoří lidi, co vás neznají? Když jsem si k blogu dělala fb stránku, tak jsem byla jen lehce realistická a furt jsem si říkala, někdo z mých lidí tady mi určitě dá lajk. Vždyť já sama lajkuju každou stránku, co mi kdo pošle nebo pozve, nemluvě o stránkách mých nejbližších, ty i sdílím, jen abych jim pomohla.
A ono nic. Nejsem schopná zaujmout pozornost těch 100 lidí na fb, které považuji za známé.
Jak tohle můžu chtít po cizích? 
Vždyť lidi už nečtou a ani ty fotky už je nebaví! Máme přece videa. 
Proč už nedělám videa? No protože nemam peníze a bohužel s mým počítačem je to nemožné.
Může za to tedy počítač? Nebo peníze? Nebo lidi?
Abych se dostala k jádru pudla, nechci být bloggerka, která fotí desetkrát za sebou ten samý outfit, či nějaký produkt, který si stejně nikdo nekoupí a nebo vám to sežere obličej. Nechci být bloggerka, která se předvádí, jak cestuje po celém světě, když ani nevyleze do vedlejší vesnice a Praha je středobod všeho. Nechci cpát lidem jídlo, sama jím humáče a maso nejlépe pětkrát denně.
Co bych ale chtěla být a měli by být všichni bloggeři, být příkladem! Začít hezky pomalounku. Vždyť bloggeři a youtubeři mají tak strašnou sílu ovlivnit mladou generaci. Jako třeba, žvýkačka se neplive na zem, nemusíš si kupovat jedno třičko desetkrát, co ty knížky? Co je takhle občas přečíst? Lepší jsou zážitky než materiální věci. Co ta starší paní s tou těžkou taškou, neměli bychom si pomáhat a mít nějakou úctu? A úplně nejvíc, pojďme všichni do světa. To jsou jen maličkosti, co mě napadají.
A tak se ptám, jaký by váš blogger měl být?

Pak si ale uvědomím, že každý sjede jenom fotky a přečte poslední větu a řeknu si: aaaaa, to je stejně jedno, kde je ta flaška?


You Might Also Like

6 COOL COMMENTS

  1. skvělej článek, skvělej text a skvělej outfit!! :-)

    ReplyDelete
  2. parádny článok :) inak, ja som presne na toto prišla, v čom vie blogovanie ako nástroj pomôcť a preto občas píšem a mám v pláne písať viac článkov o životnom prostredí, o ktoré sa málokto zaujíma. Ak tým môžem ovplyvniť mladé generácie o to lepšie :) druhá vec je, či to tých ľudí vôbec bude baviť čítať. Podľa mňa je najdôležitejšie ostať sama sebou :)
    Drew's Beauty

    ReplyDelete
  3. Moc hezky napsaný a naprostej souhlas Anet! :)
    Domi z RandomBlog

    ReplyDelete
  4. Hihi, článek mě kupodivu zaujal víc, než fotky...píšeš vtipně, šašek asi jsi. Dávám odběr. :)
    www.jojovictus.blogspot.com

    ReplyDelete
  5. Krásný článek. Přiznám se, měla jsem založených hodně stránek, které jsem vždycky po čase opustila (a nyní je všechny postupně ruším, ale některé staré články si na nové průběžně kopíruji). Kdysi jsem to sváděla na to, že se mi tam něco znelíbilo, např. adresa. Až před časem jsem si to tak nějak rozebírala v hlavě a zjistila, v čem je největší problém - za prvé, vždycky jsem měla stránky jen o mých zvířatech a mém tvoření, které ještě tehdy bylo bohaté a pestré. A za druhé - nikoho to nebavilo číst a tak mně tam trápila samota. Měla jsem pak asi vždy potřebu začít znova. Až nedávno jsem si řekla, že můj život nejsou jen má zvířata. A že nemůžu vše separovat a musím být hlavně sama sebou a pokud chci blogovat, být otevřenější. Mít blog klidně úplně o všem, co mně napadne, psát třeba i na vážná témata, o která se zajímám, hlavně mně to musí bavit, nebrat to jako povinnost a mít co k tomu vymyšlenému tématu co říct a pak to bude bavit i ostatní. A tak jsem před pár dny začala blogovat úplně jinak. A myslím, že TO JE ONO! :-)

    www.kralicimama.blogspot.cz

    ReplyDelete
  6. Jsem strašně ráda, že jsem tvůj blog našla, protože v dnešním blogovém světě se něco takového hledá těžko. I když nepíšu tolik komentářů, sleduji všechny tvé články. Tenhle je tak výstižný a souhlasím s každým slovem! Rozhodně i já bych jednou ráda inspirovala, nikoliv v tom, co nosit a čím se líčit, ale třeba ohledně třídění odpadu apod. A aktuálně je u mě většina o cestování - o tom, že jsem se konečně rozhodla přestat mluvit o tom, kam bych ráda, ale začala konat. Ještě jsem teda nejela nikam :D Ale jízdenky/letenky už mám do několika míst a už jen ten pocit, udělat ten první krok.. ten je bezva. To bych chtěla předat tím, že o tom budu psát. Už jenom proto, že "cestovní" články nejvíc baví a inspirují i mě samotnou :)

    ReplyDelete

Thank you for your lovely comments! :)

PAGEVIEWS

Blog Archive