Social icons

SAUDADE

24. července 2017
Lisabon, blogerka, ejnets, Portugalsko, saudade


Znáte slovo Saudade? Je to portugalské nejznámější slovo. Co slovo. Ale spíš pocit. Portugalcům se totiž nestýská, oni mají právě Saudade.

Je to hluboký pocit absence něčeho nebo někoho. Tak hluboký pocit, že vás to řeže až do mourku kostí. Ten pocit ztráty něčeho, co vám už nikdo nikdy nevrátí. Nemusí to být osoba, ani věc. Je to situace, zkušenost nebo událost.
Neexistuje žádný jeho oficiální překlad.
Saudade bylo hodně spojováno s námořníky či lidmi, které například byli vyhoštěnci či museli utéct během diktatury v Portugalsku. Jejich Saudade bylo po Lisabonu. Po vůni, chuti, lidech, městu, počasí.. prostě po tomto magickém městu. Městu, které nikde jinde na světě nenajdete. A v neposlední řadě, kdo mě čtete, tak víte, že miluji Pessou, jednoho z nejdůležitějších portugalských spisovatelů. Jeho kniha The Book of Disquiet je skoro celá věnovaná právě Saudade.
Já mam těžký Saudade už několik týdnů. V noci nemůžu občas spát, nějaká ta slzička mi upadne. Nechce se mi odsud.
To, co jsem našla v Lisabonu, jsem ještě nikde nezažila. Ryzí štěstí absolutně ze všeho. Nikdy jsem nebyla spokojenější.
Není to samozřejmě jen kvůli městu, ale i v lidem, co jsem zde potkala a měla možnost to dalším lidem předat.
Ať si každý cestuje, jak chce. Ale pokud během vaší cesty nebudete chtít potkávat nové lidi, není cestovaní úplně vončo. Lidé vám totiž můžou dát neuvěřitelný pocit Saudade. Cestovatelé vám toho totiž mají tolik, co říct a předat. 
Poznáte je na dálku. Maji totiž ten vibe štěstí a a potřebují se sdílet, ale ne na telefonech.. Sedí s vámi, mluví s vámi, máte pocit, že si od nich něco berete.
Nedokáží si představit, že o tohle přijdu. A dost pravděpodobně bych o to přišla, kdybych zůstala v Lisabonu, po kterém tolik toužím, i když tady stále jsem.
Marco mi řekl, že se takto cítím jen kvůli tomu, že náš čas v Lisabonu má limit. Pokud by to bylo jako v Praze na neurčito, nikdy si to tolik neužijeme.
Asi nemá cenu už něco skrývat, ale v půlce listopadu odjíždíme na velkou cestu po Jižní Americe. V Peru budeme dělat měsíc dobrovolníky a poté cestovat, kam nás nohy ponesou.
Samozřejmě, v hlavě mi neustále líta Lisabon a zda není chyba, ho opouštět. Je to chyba? Říká mi moje Saudade, že tu mam zůstat?
To ale přece nikdy nezjistím, pokud budu sedět doma na zadku.
Kdy jste vy poznali vaše SAUDADE?
Lisabon, blogerka, ejnets, Portugalsko
Lisabon, blogerka, ejnets, Portugalsko
Lisabon, blogerka, ejnets, Portugalsko
Lisabon, blogerka, ejnets, Portugalsko


12 komentářů

  1. Moc krásně napsané až jsem musela začít přemýšlet. Saudade jsem zažila párkrát v životě. Jednou jsem ztratila svého dědu a po druhé svého přítele. Ten pocit se nedá ani popsat, všechno jako by ztratilo cenu, ale patří holt k životu. Myslím, že bychom si ničeho pak nevážili. Jinak držím vám pevně palečky, at se jen daří a líbí se vám v JA :) :) Jste skvělí a moc přeji štěstíčka :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherný článek Anet! Líbí se mi, jak hezky mluvíš o Lisabonu :) Jé, Jižní Amerika, těším se na vaše další zážitky :)

    OdpovědětVymazat
  3. Veľmi pekne napísané! Do Lisabonu by som sa raz chcela určite pozrieť, pretože každý o ňom hovorí len pekne :)

    OdpovědětVymazat
  4. Maji totiž ten vibe štěstí <3 nesmutni Anetko, kdykoliv se přece můžeš vrátit.

    OdpovědětVymazat
  5. Takový pocit jsem zažila asi v 9 letech, když nám umřel pejsek, bylo to hrozné :/ článek je ale hezký :)

    Lady Lenna

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle slovíčko moc dobře znám. Měla jsem 2 přítele právě z Portugalska a první i druhý se zmínil. Bylo to i vtipné. Doufám, že se vám cesta vydaří a budu se těšit na fotky! Jižní Amerika je můj sen. BEAUTYPUSINKA

    OdpovědětVymazat
  7. Krásny článok, viem ako sa musíš cítiť. Nie je to ľahké, ale nikdy nie je napísané, že sa tam už nikdy nemôžeš vrátiť. Teraz vás čaká nová skúsenosť, ale potom ktovie, možno zistíte, že Lisabon bolo to pravé miesto pre vás. Život je nevyspytateľný, nikdy nevieš čo pre nás zamýšľa. Držím vám do nového dobrodružstva palce!

    https://lamodaeanarchia.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  8. Tak Saudade znám :) A pokud se vztahuje k místu, tak zaručeně k Rotterdamu. Pocit stesku štěstí v jednom, který nedokážu popsat. Lisabon nemusíte opouštět navždy a pokud vím, tak nové místo, nové objevy...to bude jiné, než kdyby člověk šel třeba směr Praha zase :) Budu se těšit a hltat, co vás v JA krásného potká! :)

    OdpovědětVymazat
  9. Krásný článek. A souhlasím - když má nějaká cesta limir, snažíme se (obvykle) z pobytu využít každou minutu. Do Lisabonu se můžeš určitě vrátit, takže hlavu vzhůru na Jižní Ameriku! Těším se na nové články :-)
    Jnak Sausade cítím k Madridu. Bohužel vím, že i kdybych se do toho města vrátila, někteří lidé, kteří se podíleli na tak kladném obrazu k Madridu a už ve městě nežijí, mi budou chybět.

    OdpovědětVymazat
  10. Těším se na články z Jižní Ameriky! Vždycky když někde začnu žít v zahraničí (OK, stalo se mi to dvakrát), tak mám klasické fáze nadšení a pak pocity samoty a saudade po domově, samozřejmě se to vždycky zlomí tak měsíc před odjezdem a pak mi zase doma po návratu chybí to, co jsem v zahraničí opouštěla, klasika...

    OdpovědětVymazat

Thank you for your lovely comments! :)