Social icons

S BATOHEM PO JIŽNÍ AMERICE | CO NA PERU NECHÁPU

28. února 2018

Toto určitě není kritický článek. Peru je druhá nejkrásnější země, co jsem kdy navštívila. Kdybych Lisabon nemilovala tolik, pravděpodobně by vzalo i Portugalsko. Nabídne vám úplně všechno, za málo peněz s cestováním na několik týdnů a nebudete se nudit, spíš budete chtít víc a víc. Každý si tady najde to svoje. A mají i Pisco Sour, takže i alkoholik nebudete strádat.

1. Když přebíháte silnici, tak dost možná umřete.
Na otázku, zda se nebojim, jsem nikdy nevěděla odpověď. Nebo spíš proč bych vůbec měla na něco takového odpovídat.
V Peru jsem se ale párkrát bála. Vlastně hned několikrát za den.
Když přebíháte silnici.
Nikdo nestaví, a když by měli zastavit, tak ještě přidají. Přechody se nepočítají a dost pravděpdoboně, čím víc lidí srazí, tím víc bodů pro Peruánce.

2. Taxíky
Trouběj. A trouběj. Pořád jenom trouběj.
I když nechcete, i když jdete jenom tak, i když nic nenesete. Pořád na vás troubí!
V těch nejlepších případech i zastaví a řvou na vás: "Taxi, taxi, taxi, taxi, taxi..."
Protože, očividně, do taxíku skončíte jen tehdy, pokud na vás budou hulákat.

3. Inca Cola
Nevím, kdo z vás to na instagramu četl, ale trochu jsem se tam pustila do Inca Coly.
Ica Cola je prosím odporný hnus žluté barvy. Původně jsem si myslela, že je to olej.
Je to klasická sodovka od Coca-Coly. Znovu připomínám, že je to nadnárodní podnik, ničící naší zemi, Coca-Cola.
Bylo mi následně vyčteno, že to patří mezi kulturní radosti Peruáncův a že bych se do toho neměla obouvat, jelikož je to národní poklad. Což bohužel pravda je, statečně se Inca Kola držela, Coca-Cola ji ale i tak odkoupila a z pokladu se stal plastový ráj.
Ale stojím si za tím, že to je jak když se vám jednorožec vykadil do pusy.
4. Levné/Dobré jídlo
Pro mě bylo jídlo levné v Lisabonu, jak už jsem někde psala.
Peru představuje ale jiný cestovatelský skvost a to je jídlo za žádné peníze. Tříchodové menu, kdy skoro nemůžete vyjít z restaurace, vás vyjde asi na 60kč a samozřejmě toho nedostanete málo.
Jak se tady lidi uživí? Jelikož v marketech je jídlo dražší, než když se najíte v restauraci. Jak je tedy možné provozovat restauraci, živit sebe a rodinu? Velká záhada.
5. Požární/katastrofální cvičení
Jak jsem psala u Limy, je zde časté, že jsou tady vysoké stěny s ostatnámi dráty či špičatým železem, aby se nikdo nemohl nikam dostat. To samé se týká škol, jsou v podstatě jako vězení.
My jsme měli možnost se zúčastnit cvičení, kdyby náhodou došlo k nejhoršímu. Dětičky byly samozřejmě v plné polní. Já bych při prvním záchvěvu zemětřesení dost pravděpodobně někde uvízla a umřela, děti by mě zachraňovaly. Jsou připraveni na všechno.
Co mě ale překvapilo, když jsem měli opustit tuto školu, tak nás uvnitř zamkli. V tom vězení.
Čekáme pokaždé než nás někdo pustí ven, tak půl hodiny.
Teď otázka. Co kdyby to zemětřesní, požár, nehoda, cokoliv přišlo. Jak se děti dostanou ven ze školy, které je jako pevnost?
6. Kafe
Víte, jak poznáte, že milujete kafe? Když ho nemáte přes 14 dní. Žádné kafe. Kafe nikde.
To byste neřekli, co? Do Jižní Ameriky.
Nevím, zda je to jen tím, že jsem na severu Peru, ale KAFE NENI!
A když už ho najdete.. tak stojí stejně jako to menu v restauraci. Nutno podotknout, že kafe se zde podává spíše jako likér a ten se následně leje do horké vody.

7. Peruánský naháč (pes)
Poklad všech pokladů v Peru. Pes bez srsti. Stojí neuvěřitelné peníze a ještě do nedávna bylo zakázáno ho vůbec vyvézt ze země. Doopravdy vypadá, jak pes, který zažil všechno. I ty pyramidy, která stavili před Kristem.
Vypadám jako velká krysa, v Americe se prý po něm mohou strhat. Tady se občas potulovali jeho mixy, ale většinou stejně je najdete bez srsti. Pes je to jako pes, pro mě ale velká záhada, jak za to někdo může platit deseti tisíce.
8. Plast
Plast je všude, všechno je z plastu. Peru je menší plastové království. Ono to má své důvody. Určitě se tady nechci rozčilovat nad lidmi, i když samozřejmě, nevědomost neomlouvá. Spíš si tak říkám, proč všechny ty naše princezny, co se neustále angažují v zero-waste nejedou třeba dělat dobrovolníky a pomáhat lidem s rozšiřováním podvědomí o hrůze, kterou na sebe s plastem snášíme. Ono je to přeci jenom jednoduší si hrát na frajerku z pohodlí domova a Evropy u telefonu a nebo ještě lépe, to připomínat Evropanům na sociálních sítích, když by měly kopat někde jinde, kde je to už vážně potřeba.
K tomu dodávám, že za naší zero-waste průkopnici považuji jen Weef. Zbytek se jen přiživuje na aktuálnosti a žhavosti tématu.

9. Cuy
Největší a také nejdražší lahoda, kterou v Peru najdete. Morčák, který v konečném výsledku vypadá jako krysa, která vás vyjde na 300kč a více. A přesně jak vidíte na fotce, takto vám ho naservírují s drápky a kohokoliv se zeptáte, nejraději si dají Cuy.. kdykoliv, hlavně o Vánocích. Samozřejmě jsem to chutnala, co bych to byla za turistu. Nikdy víc ale.
10. Colectivos
Poslední a to nejlepší, bláznivé Colectivos aneb hromadná doprava po Jižní Americe. Nikdy nevíte kdy přijede (samozřejmě) a nikdy nevíte, kam vás to doveze. Vždy je uvnitř (tisíce lidí) řidič slečny Daisy a chlapík, co křičí zastávky a vybírá peníze. Základ, jako všude po Jižní Americe, je umět Španělsky a i tak to nebudete mít lehké, ale dá se to zmáknout. Občas.

Kde jste byli naposledy vy a něco vás vyvedlo z míry? A kde jste zažili největší kulturní šok?
Cestování na vlastní pěst, bez pravidelného příjmu je těžké. Pojďme si navzájem pomoci, ZDE najdete kredit na airbnb.com, pomůžete jak sobě, tak i mně, pokud se zaregistrujete pod mým linkem. Díky :)

14 komentářů

  1. Skvělý článek! Třeba o té Inca Kole jsem neměla ani ponětí a upřímně podle fotky mě teda absolutně neláká. :D O morčeti už jsem slyšela od kamarádky, ale taky bych z toho asi nebyla 2x na větvi, samozřejmě, že zkusit se to musí, když je to taková tradiční věc, ale prostě že bych z toho jak to na tom talíři vypadá byla okouzlená, to nevím. :D
    Ta doprava musí být šílená, já jsem totiž ten typ člověka, co většinou nechce do ničeho nastoupit, dokud si není jistý, že ho to doveze, kam má. :D

    EnthusiasTer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já bez mého překladatele bych asi nikam nedojela, taky se bojim a něco na ně křičet za jízdy je hrozné :D

      Vymazat
  2. Taťka nám Inca Colu jednou přivezl a žádný zázrak to nebyl. Třeba v Nigérii mají podobnou a o hodně chutnější než v Peru. S plasty je to už složitější. V ČR chtěli prosadit, aby láhve od Coca Coly plus tedy vše co je vedené pod značkou, mohly být recyklovány a znovu použity, ale neprošlo to dál. Není to tak jednoduchý. Naháče domů bych asi nedala a té krysy bych se asi ani nedotkla. Jak to chutná? Jinak super článek, moc se mi líbí. Říkám si, co se ještě nedočtu a z čeho se mi ani jíst nechce. Především jsem fakt ráda, že ukazuješ i tu stinnou stránku v cestování. Lidé často vidí jen krásné obrázky a říkají si, jak je vše dokonalé a když se zmíníš o něčem, co tě vyvedlo z míry, tak ti pomalu řeknou, že přeháníš. Takže super a jen tak dál. Držím palečky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Morče má chutnat jako kuře.. říká se. Vůbec to tak nechutnalo, když si představíš hlodavce, tak přesně tak. Ještě je to takové růžové, ošklivé. No fuj :D

      Vymazat
    2. A dnes zase nebudu jíst :D:D

      Vymazat
  3. "Doopravdy vypadá, jak pes, který zažil všechno." :D

    Přecházení silnice je v Nicaraguy dost stejné. Naposledy jsme si museli vzít tuk tuk, aby nás převezl přes oba směry a několik proudů, protože jsme tam stáli 10 minut a fakt nikdo nezastaví, jen troubí jak dementi a taxikáři ultra (tuk tuk stál asi 5 korun, i když to nebyla zrovna bezpečná jízda, lepší, než vběhnout před ty auta) :D Hodně věcí tu mají dost podobných. :D Co se týká těch plastů, v Managuy a okolí to bylo šílený. San Juan Del Sur je mnohem lepší i bezpečnější, hezčí místo. A k zero waste, slyšela jsem o tom, že se takhle dobrovolničí a lidi někam jezdí učit o ekologii a udržitelnosti. Jinak ta krysa.. fuj :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No krysa hrozný, Anet, už bych se toho nedotkla. Pak jsem je viděla i v kleci a bylo mi jich docela i líto, i když mě to tolik u těch zvířat nebere :D :)

      Vymazat
  4. Mě nikdy tyhle země nelákaly, ale ráda si o tom přečtu. Já jsem asi moc velký konzervativec, ale myslím si, že bych se asi mentalitě lidí v téhle zemi nebyla schopná přizpůsobit, jak tak o tom čtu. :D
    jsem Katrin

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako je to doopravdy náročné, v Peru jsme byli skoro dva měsíce a dalo to zabrat se alespoň trochu přizpůsobit :)

      Vymazat
  5. Skvělý článek!
    Spoustu věcí jsem vůbec netušila a teda morčáka bych se ani nedotkla, úplně se mi z těch dvou fotek udělalo špatně :D

    Petra Bartáková

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, já ho měla prvně v restauraci a pak jsem až viděla, jak to vypadá v obchodě. Hjůza no :D

      Vymazat
  6. Také jsem měla to štěstí v Peru ochutnat morče :D Týden na to jsme měli s přítelem choleru.. Těžko říct, jestli za to mohlo morče nebo jiná levná pochutina, ale už bych si ho taky nikdy nedala. Jinak musím se vším souhlasit :D

    OdpovědětVymazat

Thank you for reading.