Social icons

můj přítel inspirace I.

17. června 2020

musím přemýšlet nad tím, kam odcházejí duše přátelství.
kam odchází energie, která jednou byla mezi dvěma lidmi.
kam se uchyluje a kde se potom schovává.
než dojde k někomu dalšímu.
přijde tvá nebo má?
přijde stejná nebo bude obrácená?
bude čistá nebo špinavá od všech ošklivých věcí, co jsme si řekli a mysleli o sobě.
budu muset takovou energii já očistit, když přijde?
nebo co když ji jednou budu muset najít sama a ona nenajde mě?
protože jak víme, kdo hledá ten ztrácí.
kam chodí slova, co jsme si řekli, ale už je necítíme?

najednou to ze mě vypadlo.
tak jak to má být, a tak jak to mam ráda.
možná se učím to nehrotit, jako další krok k sobě sama.
nehrotím mezilidské vztahy, a tak ani nebudu hrotit moje psaní, na které jsem dávala zbytečnou tíhu.
tíhu chtíče, který ještě ale není zasloužený.

hledám se ve psaní a spojuji to jako nitky.
při každém malém záchvěvu inspirace 
nebo toho kouzla jménem nápad, se těším.
a hned sedám a hledám, kam psát.
včera jsem psala při cestě na nákup.
na zábradlí, někam do notýsku.
nevím, na jaké stránce je, ale někde to tam je a taky tam zůstane, 
dokud ho nebudu zrovna potřebovat.

možná se musím starat o psaní jako jsem se poslední měsíce starala sama o sebe a o své psychické zdraví. někde na téhle cestě jsem zjistila, že je to sebeláska, a že jsem prý už měla dost svých hnusů v hlavě.

pořád mi tam zní básnička z Můj přítel stesk,
jak je ta literatura krásná. jak je svěží.
a pořád mladá a vždycky při nás stojí.
jednou ji rozumíme tak a jindy onak.

jednou nás rozpláče, no a jednou. jednou ji pochopíme správně.

co bylo, to se nevrátí,
jen déšť se vrací,
jen jarní déšť,
a ptáci.

co bylo, to se nevrátí.
co je, se ztrácí.
jak jarní déšť.
jak ptáci.

já básničky už nepíšu.
ale možná bych měla.
přeci jenom by seděly té neustálé melancholii,
co mě tolik sužuje,
ale co tak miluji na sobě.

jako ten melancholický lisabon.



2 komentáře

  1. nádherný blog, skvělé fotky a úžasný talent :)

    OdpovědětVymazat
  2. Vau, úžasně napsané a snad jsem i cítila jak sedíte a píšete. Miluju takové otevřené články <3

    OdpovědětVymazat

Thank you for reading.