Social icons

na chvilku

24 November 2019

rekapitulujete? já překvapivě začala. obzvláště tento víkend, jelikož jsem měla pocit, že mi život utíká mezi prsty. 

pak jsem tedy začala dělat svoje roční počty. počítala jsem a počítala. zpětně se dívala na ty podivné měsíce v praze. na ještě podivnější rozhodnutí nebo na ty prapodivné lidi, co jsem si sama, pod vlastním rozhodnutím, pozvala do života. ať už kluky nebo holky. 
přemýšlela jsem nad tím, jak jsem šťastná, že jsem opustila byt v praze, který pro mě měl až moc špatné vzpomínky a prošlo jim tolik lidí, kteří nikdy neměli překročit práh toho bytu, natož mého života. 
pamatuji si, jak jsem byla na sebe naštvaná a koukala na sebe do zrcadla se slovy: a komu tim prospěješ, co?

pamatuji si, jak jsem říkala Johance, proč se mi tohle a tamto stalo, vždyt mi to do života nic nepřineslo. proč jsem to udělala, když jediný přínos byl čistý smutek nad rozlitým vínem.
a ona řekla: počkej jenom chvíli, pak to uvidíš. 
a já to vidím. vidím to v jasných barvách, jak ráda říkám. v tak jasných barvách, až se mi z toho chce občas brečet, jak moc jsem vděčná, že se to stalo. že jsem se vrátila do starých kolejí a někde v té tmě jsem se zase našla.
ráno se již nebudím s pocitem prázdnoty a spousty otázek, na které ani nechci znát odpověď. protože jednoduše někdy se člověk nemusí ptát, natož hledat. protože kdo hledá, ten ztrácí. 
a tak ten moment, kdy jsem přestala hledat smysl a nechala to osudu, všechno se najednou ukázalo jako jasný světlo na konci tunelu. to světlo, které jsem nemohla vidět, a které mi samozřejmě tolik unikalo. ono tam někde je, ale zbytečné vjemy brání člověku ho vidět.

v lednu jsme seděly s holkama v Lisabonu v našem oblíbeném baru, kde i nad přemíru lidí, vždycky najdeme místo. Kristínka říkala, jak by si přála, abychom bydlely spolu. měly klid. po večerech pily víno a prostě byly.
o deset měsíců později JSME.

občas se na holky dívám, i na toho prokletého psa, a jsem tak moc vděčná, za každý krok vedle, který mě dovedl domů.

a tak, pokud taky rekapitulujete nebo nevidíte ty barvy, ani to světlo na konci tunelu, zkuste myslet na to, co mi řekla Johanka.

Počkej aspoň chvíli.

ahoj, čau. nebyl to nejšťastnější rok, byl ale pokrokový. nebyl to nejlepší rok, byl ale ukázkový. a to máme prosím ještě měsíc.


Post a Comment

Thank you for your lovely comments! :)